Nomen Rosae, CD singl

Bratrstvo Luny, patřící k takzvané "nové krvi českého gothic rocku", o sobě dalo více vědět loňskou debutovou deskou "Gotická duše" (číst recenzi). Na tu kapela aktuálně navazuje singlem "Nomen Rosae", který jsme v redakci podrobili třem nezávislým soudům...

Bratrstvo Luny - Nomen Rosae
Vydal: LunArt Records 2008
Tracklist: Nomen Rosae (4:11), Bratrstvo Luny (3:36)
Sestava: Hrabě R. X. Thámo (verše, aura, supervize), Lord Darkthep (kytary) + hosté Haik (basa), Kobdzey (bicí, klávesy), Maestro Xpil (zpěv, recitace), Piotr Pšotek (samply)


 Autor: Nephilim

Hodnotit tvorbu skupiny podle dvoupísňového EP je poněkud zavádějící, tak se podívejme na Bratrstvo Luny v širším kontextu. Limitovaný debut "Gotická duše" (2007) nabídl sedm kompozic ve středním a pomalém tempu a v podstatě naznačil, kterým směrem se kralupská formace hodlá ubírat. Hlavním záporem této desky byla slabá produkce a zřejmě proto vzniklo EP "Nomen Rosae". které nabízí přepracované verze dvou skladeb z debutu. Co přináší nového?

Tak především kompletní sestavu nástrojů. Kvituji hlavně živé bicí, které daly nahrávce mnohem plastičtější rozměr. Atmosféře prospěly také klávesy a basová kytara podtrhuje dynamiku zvuku. O kvalitě produkce není třeba diskutovat, protože tentokrát se pracovalo v jednom z nejlepších studií v ČR. Ovšem právě produkční práce odhalily první trhlinu na gotickém kabátci Bratrstva a tím je zoufalý nedostatek invence. Pokud se na debutu nevýraznost některých skladeb dala omluvit bídným studiovým zpracováním, tak v kvalitním zvukovém hávu tato slabina jasně vystupuje na povrch. Druhým (a pro mě osobně největším) zklamáním nahrávky je zpěv, který se v některých momentech příliš tlačí do "temné" polohy, která mu nesedí. V takové chvíli není stmelujícím prvkem, ale působí vyloženě rušivě. To je slyšet hlavně v některých pasážích skladby "Bratrstvo Luny". Textová složka je vždy hodně subjektivním názorem. V případě Bratrstva Luny je inspirována různými historickými a kulturními podněty, náboženstvím i vlastními pocity, okořeněné špetkou dekadence.

I přes výše zmíněné výtky jsem přesvědčen, že v budoucnu tato kapela může příjemně překvapit a rozčeřit zatuchlou vodu české gothic-rockové kaluže. Ale se soudy počkejme až po další desce a také po živém představení formace. Myslím, že indicií na svržení krále je ještě příliš málo.

50 %

Autor: Paesant

Je to zhruba rok co se na scéně začalo v nevídaném rozsahu mluvit o nových vzkřísitelích české gothic rockové scény Bratrstvu Luny a jeho debutu Gotická Duše. Sám název mnohé vypovídal o stoprocentní věrnosti žánru a tématice s ním spjaté. Autorská dvojice se do gotických vod ponořila až po uši s tou vší melancholií, mystikou a romantikou, která k tomu patří. Nyní svým posluchačům přináší dvoupísňový singl „Nomen Rosae“, jakési gothic rockové ukájení se nad tvorbou známého postmodernisty Umberta Eca a jeho dílem Jméno Růže.

Přeskočím první asociace spojené s nechtěně komickou představou Seana Conneryho a pouštím první skladbu hrdě nesoucí název alba. Otevírá jí pomalejší rytmus podkreslený trochu zanikávajícími, ale dostatečně temnými klávesami. Brzy se přidává zpěv a s ním si okamžitě utvářím dva nejdůležitější poznatky, které platí i pro zbytek singlu – práce s vokály stejně jako se zbytkem nástrojů z velké většiny vykazuje znaky profesionální a detailní studiové práce. A druhá, méně pozitivní – samotný vokál neskryje několik slabin a texty se bohužel až příliš propadají do goticko-romantického klišé.

V první skladbě se po refrénu sázejícím na chytlavost nápodoby chorálového zpěvu a zvukomalebnosti latiny zostra rozjede rytmus syčící údery do chiny a dunící hlubokými přechody, ale tento spíše metalový způsob bubnování naráží na unuděnou nezkreslenou vyhrávku kytary. K jejímu očekávanému přitvrzení dojde až v poslední fázi písně, která nás sice neroztančí po místnosti v euforii z chytlavé melodičnosti, ale docela příjemně odstupňuje skladbu do zdárného konce.

I přes pochybnosti okolo vokálu musím uznat, že Bratrstvu Luny se podařilo to, o co se velmi často marně pokouší ostřílenější interpreti – a to zaplnit tu část mojí hlavy, která se postará o neustálé omílání refrénového popěvku „stat rosa pristina nomina...“, kterého se jen těžko zbavuje.
V případě druhé skladby začíná kapela opět rytmickou sekcí s klávesy, ale od začátku je znát, že na hymnu skupiny „Bratrstvo Luny“ už tolik hodin práce s aranžováním nepadlo. Tříakordová sloka je střídána dvouakordovým refrénem a ve své jednoduchosti skladba ještě více tenduje k tomu působit jako kopírka jedné z hitovek legendárních „Třináctek“. Jediné sympatie ve mně skladba probudila využíváním poměrně zajímavých novo-vlnových kláves a znovu, celkem slušným, profesionálním zvukem. Ze všeho nejvíce nakonec dokáži ocenit rozšíření sestavy o řádné bicí a basu.
Jestli Bratrstvo Luny udrží povyk s průraznou novinkou na zahnívající české gothic rockové scéně se zřejmě uvidí až při dotočení regulérní desky.

55%

Autor: Ezechiel

Tak tedy podruhé Bratrstvo Luny. Jelikož jsem měl tu čest potkat se i s prvotinou „Gotická duše“, byl jsem zvědavý, kam se pánové Hrabě R. X. Thámo (texty, koncept) a Lord Darkthep (kytara) spolu se svými hosty (Haik - basa; Kobdzey - bicí, klávesy; Maestro Xpil – zpěv, Piotr Pšotek – samply) posunuli.

Prvně bychom měli říct, že na dvoupísňovém singlu „Nomen Rosae“ nenajdete novinky v tradičním slova smyslu, ale znovu nahrané a poupravené písně z „Gotické duše“. Nové jsou však drobné zásahy do aranží, některé nástroje a především celkový zvuk nahrávky. Právě ten tvoří nejmarkantnější rozdíl mezi oběma nosiči, který písně bratrstva Luny halí do „dospělejšího“ hávu a dává jim potřebný prostor. Svou zásluhu na tom určitě má i rozdělení nahrávacích, míchacích a masterovacích prací mezi studio Kobdzey a prestižní Sono.

K celkově lepšímu výrazu písní hodně napomáhají i vyhrané živé bubny a vyčištěné samply. Zejména první minuta a půl první skladby „Nomen Rosae“ posluchače příjemně překvapí působivou atmosférou, decentním, ale pěkným zvukem kytar (basa by možná zasloužila trochu poupravit), tepající rytmikou, dobře zprodukovanými ozdobnými efekty a charismatickou recitací. Tento soudržný celek pak „vybuchne“ do velkého vícehlasého sborového refrénu, který by sice ještě trochu „přikrmení“ snesl, ale i tak pěkně funguje. Škoda, že s příchodem hlavního riffu znalcům dost možná vytane na mysl linka z písně „Testament“ XIII. století. Druhá sloka, během které se připojí zpěv, pak znovu rozdělí posluchače na dva tábory - na ty, kterým se způsob zpěvu a barva hlasu Maestra Xpila líbí, a na ty druhé. I odpůrci však musí objektivně uznat, že se refrén celkem povedl. V prvním tracku nechybí ani zařazení varhanových ploch, které sice může působit kýčovitě, nicméně k tomuto stylu prostě patří, a do songu se hodí.

Druhá píseň „Bratrstvo Luny“ patřila k těm lepším z debutu, a proto se i jí dostalo pocty znovunahrání. I tady hodně prospěla člověkem obsluhovaná bicí souprava, pěkný zvuk kytar i samplů - možná by celkovému tahu přidala volněji zahraná basa (nahradit staccato vázanějšími tóny). U zpěvu opět může vadit občasné přehánění s náběhem k patosu, nejvíce slyšitelný v „S bráchou koně splaš!“ před druhým refrénem. Na druhou stranu alespoň tvůrci upustili od původního křiku, což výsledku určitě prospělo. I ve druhém tracku dobře fungují samply, které dodávají prostor a barvu celkovému zvuku. Jedinou otázkou zbývá, zdali by cinkání na klobouček činelu, potvrzující refrénovou linku, nebylo lepší použít střídměji, jako občasnou ozdobu. Zahraná pokaždé totiž začne po čase trochu vadit. Ale to už jsme u hnidopišského pitvání detailů.

Co se týče textů, ty zůstaly nezměněny, a proto platí totéž, co jsem napsal u recenze „Gotické duše“. Abyste nemuseli klikat, dovolím se sám citovat zde „...české texty Hraběte R. X. Tháma přivolávají z hlubin věků vzpomínku na textově začátky XIII. století z let ranně devadesátých…a i když je každý text postaven na vzletných poetických obratech, ne vždy se vyhne náznaku patosu, nebo naopak přešlápnutí vedle. Ale mějme na paměti, že "Gotická duše" je debutem Bratrstva Luny, a může si tedy drobné dětské neduhy dovolit...“

Je dobře vidět, že Bratrstvo Luny na sobě pracuje, má tendence neustále se zlepšovat a investovat do svého hudebního projektu čas, energii i peníze. Stejně jako u recenze předchozího počinu tak musím říci, že ačkoliv se novodobé hudební dějiny české gotické scény přepisovat nebudou, musíme R. X. Thámovi a Lordu Darkthepovi přiznat snahu, upřímnost a nadšení pro svou věc. Nechme se překvapit, zda Luna příště zavede kroky svých chráněnců na méně prošlapané hudební cestičky. Novinkou dokázali, že produkční schopnosti na to mají.

60 %